Ve dnech 14. 11. – 17. 11. 2013 jsme vyrazili s mladší přípravkou na minisoustředění do nedalekých Libočan u Žatce.
Po impozantním příjezdu velkým autobusem, který na místním fotbalovým hřišti viděli naposledy, když se tam ještě hrála divize s Kadaní (je tomu min. 15 let), se naši mladíci a jedna slečna seznámili s místním prostředím a se stále dobře naladěným panem správcem. Ten nás přivítal 12ti vychlazenými malinovými limonádami, a to na účet místní klubové restaurace. Ta se stala po následující dva večery centrem naší zábavy (viz. foto). Obsazení pokojů proběhlo velice rychle, jelikož bylo vše domluveno po cestě v autobuse. Ihned poté jsme se odebrali vyzkoušet kvalitu místního stravování do nedaleké jídelny, kde na nás již čekal na vše připravený personál. Při pohledu na většinu prázdných talířů soudím, že dětem chutnalo. Jedincům, kteří měli s jídlem problém, tento trend vydržel až po závěrečný nedělní oběd. Jak již píši výše, večer jsme trávili v místní klubové restauraci. Tam si naši borci donesli vše na hraní, co si přivezli z domova, včetně výtečných maminčiných dobrot. Hrály se stolní hry, kostky, malovalo se, závodilo, bojovalo, atd. První večer jsme ulehli ke spánku okolo 22.30. Samozřejmě předcházela osobní hygiena.
V sobotu po vynikající snídani v podobě švédských stolů jsme se připravovali na zápas s naším soupeřem ze Žatce. Zápas jsme začali velice dobře a brzy vedli 3 : 0. Poté se hra vyrovnala a závěrečné skóre se zastavilo na 8 : 8. Závěrečné minuty jsme dohrávali v pěti a při uvolněné atmosféře, kdy se po hřišti začal neohroženě pohybovat náš nejmladší člen výpravy Honzík M.
Po obědě a polední pauze jsme po svých vyrazili do Žatce, kde jsme navštívili místní muzeum. Nejprve výstavu naší populární figurky Igráček a poté stálou expozici historie Žatecka. Kdo měl zájem mohl si vyzkoušet, jak bylo pracné proměnit zrnka obilí v mouku. Poté se někteří jali proměnit veškeré své úspory za figurku, kterých tu bylo opravdu hodně. A jelikož nám nejel žádný autobus, vyrazili jsme nazpět a opět po svých. Dorazili jsme akorát na večeři. Všichni ťapali bez řečí.
Večer probíhal ve stejném stylu jako ten páteční. Hitem večera se staly papírové vlaštovky, které jsme nestačili s panem správcem vyrábět. Našli se tací, kteří vylezli na stůl, aby vlaštovka lépe letěla. Po prvotním strachu z pádu se ujalo heslo pana správce / kdo spadne je blbec/ a věřte, že nikdo nespadl. Na závěr se všichni psaní schopní podíleli na výrobě hesel, které máme v úmyslu vystavit na nástěnku v naší kabině v Kadani. Je to také naše překvapení pro Vás, rodiče. Následovala hygiena a spánek.
Nedělní dopoledne jsme načali snídaní, kdy si paní kuchařka pro kluky připravila vynikající koláč, kterému málokdo odolal. Následovala soutěž dovednostních her. Zde byla možnost malého srovnání sportovního vývoje našich borců. Všichni mě mile překvapili.
Na úplný závěr jsme vyrazili na oběd. Řízek jako sloní ucho s bramborovou kaší, co Vám budu povídat. To obměkčilo i některé z řady ne jedlíků.
Potom už jen balit a HURÁÁÁ DOMŮŮŮ.
Velké díky patří všem dětem, byli opravdu super. Petru Rajtrovi, který to se mnou absolvoval, panu správci za poskytnuté zázemí, panu řidiči za bezpečný odvoz a počasí, které nám docela přálo.
Doufám, že se dětem líbilo a měly co vyprávět. Škoda jen, že nás hned první večer opustil Roman Knop, kterému se moc zastesklo a odjel domů.
PŘÍSPĚVEK SEPSAL TRENÉR JINDŘICH HEFNER.
VELKÉ DÍKY ZA PĚKNOU PROPAGACI PRÁCE S MALOU PŘÍPRAVKOU A ZA VLASTNÍ ZORGANIZOVÁNÍ MINI SOUSTŘEDĚNÍ PATŘÍ VŠEM ZÚČASTNĚNÝM JAK DĚTEM TRENÉRŮM, RODIČŮM, PŘEDEVŠÍM JINDROVI HEFNEROVI A P. RAJTROVI.
Metodik mládeže ing. Václav Kocík
Po impozantním příjezdu velkým autobusem, který na místním fotbalovým hřišti viděli naposledy, když se tam ještě hrála divize s Kadaní (je tomu min. 15 let), se naši mladíci a jedna slečna seznámili s místním prostředím a se stále dobře naladěným panem správcem. Ten nás přivítal 12ti vychlazenými malinovými limonádami, a to na účet místní klubové restaurace. Ta se stala po následující dva večery centrem naší zábavy (viz. foto). Obsazení pokojů proběhlo velice rychle, jelikož bylo vše domluveno po cestě v autobuse. Ihned poté jsme se odebrali vyzkoušet kvalitu místního stravování do nedaleké jídelny, kde na nás již čekal na vše připravený personál. Při pohledu na většinu prázdných talířů soudím, že dětem chutnalo. Jedincům, kteří měli s jídlem problém, tento trend vydržel až po závěrečný nedělní oběd. Jak již píši výše, večer jsme trávili v místní klubové restauraci. Tam si naši borci donesli vše na hraní, co si přivezli z domova, včetně výtečných maminčiných dobrot. Hrály se stolní hry, kostky, malovalo se, závodilo, bojovalo, atd. První večer jsme ulehli ke spánku okolo 22.30. Samozřejmě předcházela osobní hygiena.
V sobotu po vynikající snídani v podobě švédských stolů jsme se připravovali na zápas s naším soupeřem ze Žatce. Zápas jsme začali velice dobře a brzy vedli 3 : 0. Poté se hra vyrovnala a závěrečné skóre se zastavilo na 8 : 8. Závěrečné minuty jsme dohrávali v pěti a při uvolněné atmosféře, kdy se po hřišti začal neohroženě pohybovat náš nejmladší člen výpravy Honzík M.
Po obědě a polední pauze jsme po svých vyrazili do Žatce, kde jsme navštívili místní muzeum. Nejprve výstavu naší populární figurky Igráček a poté stálou expozici historie Žatecka. Kdo měl zájem mohl si vyzkoušet, jak bylo pracné proměnit zrnka obilí v mouku. Poté se někteří jali proměnit veškeré své úspory za figurku, kterých tu bylo opravdu hodně. A jelikož nám nejel žádný autobus, vyrazili jsme nazpět a opět po svých. Dorazili jsme akorát na večeři. Všichni ťapali bez řečí.
Večer probíhal ve stejném stylu jako ten páteční. Hitem večera se staly papírové vlaštovky, které jsme nestačili s panem správcem vyrábět. Našli se tací, kteří vylezli na stůl, aby vlaštovka lépe letěla. Po prvotním strachu z pádu se ujalo heslo pana správce / kdo spadne je blbec/ a věřte, že nikdo nespadl. Na závěr se všichni psaní schopní podíleli na výrobě hesel, které máme v úmyslu vystavit na nástěnku v naší kabině v Kadani. Je to také naše překvapení pro Vás, rodiče. Následovala hygiena a spánek.
Nedělní dopoledne jsme načali snídaní, kdy si paní kuchařka pro kluky připravila vynikající koláč, kterému málokdo odolal. Následovala soutěž dovednostních her. Zde byla možnost malého srovnání sportovního vývoje našich borců. Všichni mě mile překvapili.
Na úplný závěr jsme vyrazili na oběd. Řízek jako sloní ucho s bramborovou kaší, co Vám budu povídat. To obměkčilo i některé z řady ne jedlíků.
Potom už jen balit a HURÁÁÁ DOMŮŮŮ.
Velké díky patří všem dětem, byli opravdu super. Petru Rajtrovi, který to se mnou absolvoval, panu správci za poskytnuté zázemí, panu řidiči za bezpečný odvoz a počasí, které nám docela přálo.
Doufám, že se dětem líbilo a měly co vyprávět. Škoda jen, že nás hned první večer opustil Roman Knop, kterému se moc zastesklo a odjel domů.
PŘÍSPĚVEK SEPSAL TRENÉR JINDŘICH HEFNER.
VELKÉ DÍKY ZA PĚKNOU PROPAGACI PRÁCE S MALOU PŘÍPRAVKOU A ZA VLASTNÍ ZORGANIZOVÁNÍ MINI SOUSTŘEDĚNÍ PATŘÍ VŠEM ZÚČASTNĚNÝM JAK DĚTEM TRENÉRŮM, RODIČŮM, PŘEDEVŠÍM JINDROVI HEFNEROVI A P. RAJTROVI.
Metodik mládeže ing. Václav Kocík
